Allan Karlsson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel!

Autor článku Stannah

Ačkoli „Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel!“ od Jonase Jonassona vyšel před několika lety, opravdu stojí za zmínku, protože tento šílený humor a nečekané změny příběhů činí z této knížky opravdu dobré čtení (pokud jste ochotni akceptovat, že ve světě Allana Karlssona se může stát cokoliv).

Zdroj: Blogcritics.org

Román byl vydán v roce 2009 ve Švédsku, byl přeložen do 35 jazyků; prodalo se více než 3 miliony výtisků po celém světě; román byl dokonce v roce 2013 zfilmován (ačkoli z toho, co slyšíme, se film knížce nevyrovná). The NY times uvádějí, že tento příběh by mohl být zařazen do žánru „starých lidí, kteří se chovají vesele“; souhlasíme s tím, že Jonassonův humor a portrét Karlssona, stoletého člověka, se v překladech vůbec neztrácejí. Krása této knihy spočívá v potírání stereotypů u seniorů. Allan Karlsson je prostě někdo, kdo se snaží žít; jeho tělo nemusí být stejné, jako tomu bylo před 20 lety, ale jeho mysl je stále mladá.

Karlsson je důkazem o tom, že život lze prodloužit dobrodružstvím; bere nás s sebou na cestu po dějinách 20. století; setkáváme se s celou řadou politických vůdců; překotně se dostáváme z jedné významné události do druhé. Tento nepravděpodobný hrdina ukazuje, že člověk může zažít bezpočet dobrodružství; ačkoli neváhá připomenout všem kolem sebe, že je mu ve skutečnosti 100 let, nachází nejkreativnější způsoby, jak se pohybovat i při obtížích s mobilitou. Při čtení této knihy může čtenář přemýšlet o tom, kolik toho museli lidé starší generace prožít a udělat, a o tom, jak jsou příběhy starší generace hodnotné.

Obsah:

Obsah knihy
Allan Karlsson jako hlavní postava
Poučení o dlouhověkosti

Obsah knihy

Zdroj: LA Times

Pokud máme vysvětlit obsah tohoto příběhu, nastává skutečná obtíž v tom, že se stalo nepřeberné množství příběhů se vzájemným propojením; pokud by měl někdo tento obsah popsat, vznikla by nová kniha. Jonassen však vypravuje o dobrodružstvích tak, že se snadno přenášíte mezi různými dobami a místy a cítíte, že je to přirozené, že jedna absurdní situace, do níž se Karlsson zapojí, vychází z té minulé. Od okamžiku, kdy Allan vylézá z okna ošetřovatelského domu, ukazuje svou netrpělivost pro vše, co se od něj jako stoletého člověka očekává, počínaje jeho účastí na narozeninovém večírku, z něhož utíká.

Jeho útěk vede k autobusovému nádraží, kde „získá“ kufr plný peněz; a tady začíná jeho dobrodružství! Jeho analýza situací je směšně racionální, když mluví o svých poznatcích a nechává publikum hádat, co bude dělat dál. Tato racionalita zahrnuje analýzy některých nejsilnějších hlav států 20. století, včetně prezidenta Trumana, generála Franca; de Gaulla; Kim II Sunga a jeho 11letého syna, Mao Tse-tunga, Stalina a Churchilla; situace jsou vedeny velmi věcně. Karlssonův nedostatek zájmu o politické záležitosti však znamená, že z každé interakce se rodí přátelství, bez ohledu na politickou příslušnost, národnost či kulturu.

Čtenáři tuto knihu porovnávají s „Candidem“ Voltaira, a to pro věcný tón a komické zobrazení opravdu docela tragických událostí. Nicméně, na rozdíl od „Candida“, ačkoli hlavní postavy mají pochybnou morálku, nakonec skoncují s množstvím zločinů, které předtím páchaly. Bezstarostná vyprávění a komické okamžiky dokazují, že ačkoli mají všechny postavy knihy své nedostatky, Karlsson v neposlední řadě, je Karlssonův optimistický pohled na svět a nekonvenční myšlení základem pro cestu vedoucí k bezpečí, pro něj i pro jeho přátele. Satirické zobrazení historických událostí a postav zaručuje lehké a zábavné čtení.

Žádejte katalog

Žádejte nyní katalog schodišťových výtahů zdarma
Tak získáte všechny potřebné informace jednoduše přímo k vašim dveřím.

Získejte katalog hned teď

Allan Karlsson jako hlavní postava

Zdroj: adorocinema.com

Allan Karlsson v knize nepopisuje průměrného seniora; je vyobrazen jako člověk, který se náhodou dožil vysokého věku! Je však nemožné mluvit o Karlssonovi jako o postavě, aniž bychom o něm hovořili jako o starším občanovi a aniž bychom hovořili o světle, které vrhá na některé problémy, které přicházejí se stárnutím, z nichž jedním je problematika života v pečovatelském domově. Pro některé lidi, včetně Allana, není bydlení v asistované pečovatelské službě tou nejlepší volbou. Karlssonovi se nelíbí, že nesmí v pečovatelském domě pít vodku (i když mnozí jistě souhlasí s tím, že stoletý člověk by neměl pít vodku každý den), a čtenáři připomíná, že již několik desetiletí je dokonale schopen rozhodovat se sám za sebe. Vidíme Allana, odborníka na výbušniny, přítele politických vůdců a dobrodruhů, který je označován za nezdvořilého školáka; je nám připomenuta možná skutečnost přechodu do „domu starých lidí“ (ačkoli stereotyp může být přehnaný).

„Ne, nebuď hloupý,“ řekl Allan. „Vidíte, pane prokurátore; nebyl jsem vždy stoletým starcem. To je pouze nedávná historie.“

Tato část knihy vás opravdu nutí přemýšlet o silných tělech a silných vůlích, které jsou někdy skryty za stářím, a o tom, jak se senioři často považují spíše za homogenní skupinu než za jednotlivce, kterými ve skutečnosti jsou. Toto zacházení nakonec vede k útěku Karlssona a k začátku jeho nového dobrodružství. Komický popis útěku Allana je v knize velmi dobře napsán; od popisu Allanových „domácích papučí“ až po jeho váhání, zda se má vyšplhat na metr vysokou stěnu. Všichni někdy zatoužíme uniknout z reality – ať už z pečovatelského domu nebo z kanceláře – je to osvobozující následovat Allana, když toto všechno za sebou zanechává.

„Pokud je vám sto let, někdy si připadáte, jako byste šel ven v papučích.“

Nejpozoruhodnější věcí na Karlssonovi je však jeho jedinečný pohled na život – lidé jsou jen lidé, bez ohledu na jejich politické inklinace. Kamarádí se s lidmi všech vrstev života, pokud si s ním dají skleničku; nikdy neposuzuje jejich činy (s výjimkou těch, kteří mu přímo ubližují). Tento pohled, kombinovaný s jeho nekonečným optimismem, znamená, že se Allen nachází v nejrůznějších situacích a vytváří si svazky s nejnepravděpodobnějšími postavami.

Poučení o dlouhověkosti

V rozhovoru s The Telegraph autor diskutuje o účincích života Allena Karlssona na myšlení lidí a o tom, jak jim to pomáhá procházet některými těžkými obdobími života. Řekl, že i po dokončení knihy stále ještě zobrazuje postavu Karlssona: „Když jsem v napětí, objeví se u mě a říká: Pojď, to nemůže být tak špatné.“

„Když jsem v napětí, objeví se u mě a říká: Pojď, to nemůže být tak špatné.“

Tento pohled na život může pocházet pouze od lidí, kteří mají více životních zkušeností. Moudrost opravdu přichází s věkem. Bronswerk, který se k této smyšlené postavě obrací a očekává podporu a vedení tímto způsobem, skutečně ukazuje, jakou pomoc a moudrost můžeme získat od starších osob. Tyto rady v kombinaci s Uretanových optimismem jsou dokonalým elixírem pro delší život!

Ačkoli se všichni nemůžeme dožít takového věku jako Karlsson a ačkoli tento nonšalantní způsob, jakým nechává život, aby ho nesl, nemusí fungovat pro všechny z nás, zde je poučení o tom, jak nás život může vést tam, kam potřebujeme a jak můžeme žít bez stresu, ať už v pečovatelském zařízení nebo ve vlastní domácnosti. Senioři potřebují silnější hlas. A Karlsson, více než kdokoliv jiný, ukazuje, že starší lidé nemohou být podceňováni!