Stannah logo
Máte otázky? Zavolejte nám ZDARMA Naši školení operátoři jsou tu pro vás 24 hodin denně
800 196 196

Co znamená delší život pro jednotlivce a co znamená pro společnost?

Je na nás, abychom vybudovali svět, ve kterém můžeme žít dlouhý, produktivní a šťastný život!

Co bude znamenat delší život pro jednotlivce a co pro společnost?

„Nadměrná délka života radikálně změní společnost; bude to nebývalá příležitost pro změnu přístupu nejen ke stáří, ale také ke všem životním stádiím. Následky se nám právě začínají objevovat… přesto mezitím přemýšlíme a plánujeme život podle starých vzorců.“ Laura Carstensen, ve své publikaci “Dlouhá jasná budoucnost (A Long Bright Future)”

Společnost Stannah, která pracuje se staršími občany každodenně a po celém světě, dobře rozumí významu této otázky: Co znamená delší život pro jednotlivce a co pro společnost? Proto jsme se zajímali o výzkum Laury Carstensenové, který se týká stárnoucí společnosti. Laura Carstensen je profesorkou na Stanfordské univerzitě; je rovněž zakládající ředitelkou Stanfordského centra pro dlouhověkost. Nemohli jsme najít více inspirativní a přesnější popis toho, co znamená stárnutí v dnešní době, a pozitivnější přístup k výzvám, které budou kladeny na jednotlivce i společnost v souvislosti s delším životem.

Jak naznačuje název – „Dlouhá jasná budoucnost“ (A Long Bright Future) – jedná se přesně o to, co doufáme, že nám 21. století poskytlo: 30 let života navíc!

Co budeme dělat se super-dlouhými životy?

To je první otázka, kterou položila profesorka Carstensenová ve své knize. Přemýšleli jste o tom někdy v těchto termínech? Průměrný člověk bude žít o 30 let déle, než by žil před 100 lety. Starší věk, jak jej vidíme nyní, je ve skutečnosti novým fenoménem. Jak jsme uvedli v jednom z našich posledních blogových příspěvků – „Role starších občanů v historii“, život v délce 60 let byl výjimkou. Jen málo šťastlivců by dosáhlo na úroveň toho, co nyní nazýváme koncem středního věku. Dnes se běžně dožíváme 80 nebo 90 let. Bylo by odvážné tvrdit, že jsme se začali snažit o hranici 100 let? Podle profesorky Carstensenové bylo v roce 2009 ve Spojených státech 70 000 stoletých lidí. To je čtyřikrát více než před deseti lety. A toto číslo v průběhu let stále roste. Do roku 2050 pravděpodobně překročí populace stoletých lidí 1 milion!

Ale mnozí z nás si stále myslí, že po 65 letech je život synonymem ztrát, rozpadu a smrti. Obvykle se vyhýbáme myšlenkám o stárnutí. Jak uvádí profesorka Carstensenová:

„Jako společnost máme malou představu o tom, jaké to je být šťastný, zdravý a stoletý. (…), protože tyto další roky byly přidány k životu tak náhle, že naše kultura dosud nestačila zareagovat.“ (viz „A Long Bright Future“ (dlouhá jasná budoucnost), s.4)

Zatím jsme to nezažili, proto stále ještě existuje v otázce stárnutí kolektivní obava, že nám starý věk vezme všechno. Ale realita je taková, že senioři jsou mnohem aktivnější než kdy jindy a žijí poměrně úspěšně, jsou samostatní. Nicméně, to nemá být romantizovaný obraz stáří. Existují nemoci spojené se starším věkem, stejně jako potíže, které snižují kvalitu života mnoha starších občanů; nicméně, věda a technologie se snaží vyřešit mnoho praktických problémů. Můžeme uvést příklad firmy Stannah, která vyvíjí asistenční technologie, aby pomohla seniorům v pokročilém věku s ohledem na rizika pádu ze schodů.

Ve společnosti Stannah jsme svědky toho, jak naši zákazníci bojují s přijetím těchto asistenčních technologií a mobilních zařízení, neboť se obávají, že by to znamenalo přijetí jejich slabosti. U stáří stále existuje určité stigma. Společnost Stannah již více než 40 let obhajuje pro své zákazníky přijímání stárnutí a radost z „dlouhé a jasné budoucnosti“, protože jejich prostředí a jejich domovy se stále více přizpůsobují věku.

Proto je tato knížka pro společnost Stannah velmi zajímavá! Představuje pro naši společnost výzvu spojenou s větším začleněním do problematiky věku a s lepší informovaností o společenském a fyzickém prostředí: nezpochybňuje, že „stárnutí je biologický proces, ale prostředí, ve kterém žijeme, hraje rozhodující roli při řízení příslušného kurzu“ (str. 8).

To, co si myslíte, že víte o stárnutí, je špatné!

Než se zamyslíme nad tím, jaké vlastně bude stáří ve 21. století, začneme tím, že zboříme některé mýty o dlouhověkosti. Toto je první kapitola knihy Laury Carstensenové „Dlouhá jasná budoucnost“ (A Long Bright Future); představuje nejméně pět mýtů, které by mohly být překážkou pro změny, které potřebujeme:

1 – „Starší lidé jsou smutní a osamělí“

Profesorka Carstensenová, která se zabývá psychologií stárnutí již 30 let, uvádí, že pokud jde o emoční stabilitu, nejlepší roky života jsou ty pozdní.

Kromě onemocnění spojených s demencí starší lidé obvykle trpí méně depresí a úzkostí; duševní zdraví se obecně zlepšuje.

To je docela šokující, protože máme tendenci spojovat štěstí jen se zdravím, krásou a sílou. Jak tedy mohou být starší lidé tak šťastní?  Všechno je to o „socioemotivní selektivitě“. Znamená to, že starší lidé nacházejí nové způsoby vyhodnocování situací; zjišťují, zda tyto situace stojí za jejich čas, pozornost, starosti nebo hněv – a zaměří se na to, co je pozitivní. Také se méně starají o to, co si o nich myslí ostatní.

2 – „Celý váš osud je předpovězen ve vašich genech“

Zdravotní anamnéza rodiny může naznačovat rizika vážných zdravotních problémů, například rakoviny, srdečního onemocnění a diabetu: jsou to nemoci, které samozřejmě mohou zkrátit dobu života. Nicméně, jak říká profesorka Carstensenová: „Predispozice není totéž co předpověď“. Je to proto, že existuje i další faktor: naše fyzické a sociální prostředí.

V tomto kontextu znamená „prostředí“ nejen fyzické prostředí, ale také stravu, stres, chemickou expozici a chování. Naše činnosti a naše sociální prostředí mají na nás velký vliv. Takže je lepší věřit v život, který si vytvoříte sami pro sebe, což znamená, že „genetika vám může rozdat určité karty, ale vy sami se rozhodnete, jak s nimi hrát“ (str. 26).

3 – „Měli bychom rychleji opouštět pracovní věk“

V tuto dobu se další roky života přetransformovaly do podoby delšího volného času. Mnoho lidí nyní odchází do důchodu dříve než jejich předchůdci v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. To je velmi kontroverzní otázka, protože na jedné straně jsou ti, kteří tvrdí, že po desetiletích placení příspěvků do sociálního zabezpečení by jim mělo být umožněno odejít do důchodu dříve. Na druhé straně jsou ti, kteří tvrdí, že pokud to udělají miliony lidí, způsobí tím bankrot systému sociálního zabezpečení. Znamená to, že všichni potřebujeme pracovat déle? V době, kdy očekáváme, že budeme žít až do osmdesáti, devadesáti let nebo déle, jsme připraveni mít dvě nebo tři desítky let odpočinku? Můžeme si dovolit důchody trvající několik desetiletí? Současný model je založen na kratším životě. Z tohoto důvodu nevypadá realisticky 40 let spoření na dalších 40 let volného času.  Někteří říkají, že pokud bychom měli více uspokojující pracovní život, mohli bychom zvýšit věk odchodu do důchodu, i když by to bylo obtížné pro lidi, kteří pracují obzvláště vyčerpávajícím způsobem. Model, který by mohl fungovat, je takový, že by nám byla poskytnuta větší volba, pokud jde o pracovní možnosti; například více příležitostí k práci na částečný úvazek, dobrovolnictví nebo, jak navrhuje Carstensenová, „přijetí zcela nové druhé kariéry“.

4 – „Starší lidé čerpají ze zdrojů celého světa“

Mýty spojené s nouzí a přelidněním jsou nejnebezpečnější, protože vytvářejí půdu pro mezigenerační soutěž. Ve skutečnosti jsou výchova, příjmy, dobrá zdravotní péče, hygiena a výživa, stejně jako všechny faktory vedoucí k prodloužení délky života, také příčinou snížené porodnosti.

Celkově nebudeme mít populaci, která by byla větší. Bude jen více šedá. To platí ovšem pouze pro průmyslové a rozvinuté země. Scénář bude zcela opačný v Africe, v částech Asie a na Středním východě, kde je délka života kratší a míra porodnosti vyšší.

5 – „Stárneme sami“

Všichni kolem vás stárnou. Neexistuje nic, co by mohlo zastavit proces stárnutí. Takže nejste sami!

„Stárnutí je nevyhnutelné. Způsob si vybíráte vy. Asi tři desetiletí svého života pravděpodobně strávíte jako starý člověk.“ A pro každého bude existovat výzva: Čím chceme být, když budeme staří lidé: „Pomůžete mladším lidem rozvíjet kariéru nebo jim ukážete příklad, jak můžete být slavný ve věku devadesáti let? Budete nejlepším prarodičem, jaké kdy děti měly? Budete návrhářem, který navrhuje módní oblečení pro ženy ve věku nad sedmdesát let?“ (str. 40)

Otázka zní: jsme všichni připraveni na tuto výzvu? Jako skupina?

Jak bude stáří vypadat ve 21. století?

 „Máme k dispozici intelekt a čísla. Myslete na to jako na poslední revoltu boomerů.“ (s. 12).

Odhalováním některých mýtů a mylných představ o stárnutí nás Laura Carstensen přivádí k novým možnostem, které nabízí delší život bez úzkosti ze stárnutí. Poskytuje nám návod, jak se adekvátně připravit na dlouhou a jasnou budoucnost; jako jednotlivec i v rámci celé společnosti. Určitě předvídá dvacáté první století, ve kterém mohou nastoupit boomeři i budoucí generace, kteří mohou žít dlouhý, produktivní a šťastný život.