Ženy ve vědě: Prvotřídní poznatky Marian Diamondové o plasticitě mozku

Autor článku Stannah

Zdroj: Luna Productions

Marian Diamond, která zemřela ve věku 90 let (25. července 2017), byla profesorkou anatomie a odbornicí na problematiku mozku. Během posledních 60 let se Marian Diamondová věnovala výuce a výzkumu v oblasti neurofyziologie. Jako učitelka byla oceněna jako jedna z nejvýznamnějších učitelů v USA; její přednášky na YouTube dosáhly počtu více než 1,7 milionu zobrazení. Ve skutečnosti získala druhé místo mezi nejoblíbenějšími vysokoškolskými profesory na světě.

Pro pochopení kontextu, v němž pracovala, je dobré porozumět obrovskému významu výzkumné práce Marian Diamondové. V té době byly akceptované informace o mozku hluboce mylné, protože mozek byl považován za statickou a neměnnou entitu, která s přibývajícím věkem degeneruje. Nicméně, ve své průkopnické práci paní Marion Diamondová dokázala, že tento názor je mylný. Pod vlivem pozitivních účinků obohaceného prostředí může mozek skutečně růst a obnovovat svá spojení! To znamená, že při správné stimulaci se mozek stále rozvíjí i v dospělosti! S tímto průkopnickým pojetím se jednalo o velmi pozitivní pohled, který změnil způsob, jakým rozumíme procesu stárnutí mozku!

Marion Diamondová – průkopnice v oblasti výzkumu mozku, která prokázala plasticitu mozku

Marian Diamondová zkoumá Einsteinův mozek ve své laboratoři v UC Berkeley

Marian Diamondová strávila více než 60 let studiem mozku; nikdy nepřestala obdivovat potenciál mozku a nikdy se nepřestalo podivovat tomu, že buňka dokáže vytvořit myšlenku! Marian svými vlastními slovy:

“…mozek je tou nejzázračnější hmotou protoplasmy na Zemi a snad v celé naší galaxii. Jeho potenciál je prakticky neznámý. Přemýšleli jste někdy o mozku ve své hlavě a o jeho potenciálu? O buňkách, které přemýšlejí samy o sobě? Za dobrých podmínek může zůstat buňka zdravá a aktivní po celých 100 let. Všichni to dokážeme, pokud se naučíme obohacovat svůj mozek.“ Davidson Films, Inc.

Jakým způsobem vedla Marian svůj experiment pro prokázání plasticity mozku?

Neexistuje jiný způsob, jak to říci: její výzkum změnil vědu! Přišla se zcela novou myšlenkou, která roztříštila staré koncepce mozku. Nicméně, mnozí vědci přijali výzkumy Marion Diamondové s tupým skepticismem. Někteří si mysleli, že její experiment s krysami byl hloupý a že pouze ztrácela čas. Ale tenkrát byla 60. léta a vědecká komunita byla v té době obzvláště misogynistická. A kromě toho, vědecké pokroky také neprobíhaly v lineálním kontinuu. Namísto toho docházelo k náhlým změnám, čehož klasickým příkladem byla i práce Marian Diamondové.

V roce 1964 začala Marian Diamondová studovat mozky laboratorních krys. V jednom experimentu izolovala jednu krysu, která pak vyrůstala sama v malé a pusté kleci. V paralelním experimentu vyrůstala skupina 12 krys v „obohacených“ klecích, se spoustou předmětů, se kterými se krysy hrály. Krysy pobývaly v těchto podmínkách po dobu 80 dní. A na konci 80. dne Marian Diamondová analyzovala anatomii a chemické procesy jejich mozků:

„Chemici se zabývali chemickými otázkami a já zase anatomií. Zjistili jsme, že mozková kůra – vnější vrstvy mozku – se změnila o 6%. Byl to rozdíl mezi obohaceným a pustým prostředím.“  Davidson Films, Inc.

Nicméně, jeden z jejích kolegů napadl její první experiment s tím, že krysy nebyly dost staré, takže si nemohla být jista, že se mozková plasticita může objevit u starších mozků. Marian Diamondová tedy zopakovala experiment s tím, že nechala krysy žít 904 dní. Přestože byly klece udržovány v čistotě, mnoho krys zemřelo asi po 600 dnech, což zhruba odpovídá době 60 lidských let. Některé krysy však žily mnohem déle. Překvapivě, krysy, které žily 904 dní, byly pod vlivem dalšího faktoru: tím, že Marian Diamondová držela laboratorní krysy na svém laboratornímu plášti a každý den je takto potěšila, prodloužila délku jejich života. A evidentní byl rovněž důkaz o vývoji a růstu mozku, protože Marian Diamondová zjistila, že tyto krysy mají obvykle tlustší mozkové kůry. Plasticita mozku byla nakonec prokázána. Nepřetržitý vývoj a růst mozků krys závisely na okolním prostředí více, než jsme si kdy mysleli!

Tento objev, který se mění ve světě, můžeme shrnout v pěti bodech, o nichž před Marian Diamondovou nikdo nevěděl, že by mohly přímo ovlivnit mozek:

Marian Diamondová pokračovala v rozvíjení bohaté teorie plasticity mozku, kterou někdy shrnula větou, která se častěji slýchává v tělocvičně než při hodinách neurovědy: „Použij to, nebo to zahoď.“ Ve skutečnosti jde o vědecky přesný výraz pro mozek. Novější studie se také s nálezy Marian Diamondové shodují a prokazují, že nové neurony jsou vyvíjeny prostřednictvím stimulace v každém věku!

Žádejte katalog

Žádejte nyní katalog schodišťových výtahů zdarma
Tak získáte všechny potřebné informace jednoduše přímo k vašim dveřím.

Získejte katalog hned teď

Marion Diamondová a studie Einsteinova mozku

Zdroj: Luna Productions

Před více než 60 lety byla Einsteinova smrt jen začátkem fascinující a kontroverzní cesty k nejcennější části jeho anatomie: k jeho mozku! Ale Einsteinův mozek se nikdy nevzdal svých tajemství?

Teprve v roce 1984 dostala Marian Diamondová na Kalifornské univerzitě v Berkeley možnost prozkoumat některé zachované plátky Einsteinova mozku. Zjistila, že Einsteinův mozek měl více gliových buněk (buňky, které vyživují neurony) než mozek průměrného člověka! Jeho mozek měl vyšší poměr gliových buněk k neuronům než jiné mozky; Marian Diamondová předpokládala, že důvodem je vysoká metabolická potřeba a stimulace, kterou Einstein aplikoval na své neurony!

Starší mozky? Získejte dar neuroplasticity a vytvořte si nová spojení!

Marian Diamondová neustále o něčem pochybovala. A přesto, že dosáhla mezinárodního uznání za průkopnický výzkum mozku a za položení základů pro výzkum neuroplasticity, při mnoha příležitostech sama přiznala, že vždy pociťovala velkou úctu vůči této malé kilogramové hmotě protoplasmy nazývané slovem „mozek“ , tedy vůči té nejsložitější struktuře.

Její výzkum demonstroval vliv obohacení na vývoj mozku – jednoduché, ale silné nové chápání, které doslova změnilo svět a způsob, jakým se díváme na stárnoucí mozek. Lidé se často ptají: co je stáří? Na to Marian odpověděla:

„Záleží na tom, jakou část těla máte na mysli. Protože vývoj a stárnutí jsou celoživotním kontinuem.“

Marian Diamondová pravidelně podporovala různé aktivity, a to jak duševní, tak fyzické, aby obohatila mozková spojení. Byla příkladem aktivního stárnutí, protože pokračovala ve výzkumu a výuce až do roku 2014, kdy odešla do důchodu ve věku 87 let. Její zvědavost a vášnivost v oblasti problematiky lidského mozku udržovaly její mysl ve stále jasném a aktivním stavu, dokud to její tělo dovolilo; prokázala, že tajemstvím ostré mysli je stimulace mozku tak dlouho, jak je to jen možné, a také uchovávání zdravých emocí!

Luna Productions – nezávislí filmoví producenti – vydali webovou sérii, jejíž první epizoda se nazývá „My Love affair with the Brain: Dr. Marian Diamond“ (Moje láska k mozku: Dr. Marian Diamond); tato série byla vysílána v některých zemích během roku 2017.

Podívejte se na první epizodu:

Kdo by nechtěl i nadále sledovat mimořádné cesty Marian Diamondové, milované profesorky a duchovní učitelky? Určitě se těšíme na další epizody webových sérií, zejména na Epizodu 5 „O mozcích a malých děvčátkách“, kde Marian vystupuje jako vzor pro malou čtyřletou dívku a vysvětluje jí neuroanatomii!

Zaujměte svůj postoj k ženám a dívkám ve vědě 

Ženy a dívky nebyly vždy snadno akceptovány v oblasti „vědeckého výzkumu“. V celé historii známe jen málo případů, kdy se ženám podařilo narušit tuto formu. Dnes budeme oslavovat houževnatost starší paní Marion Diamondové, ženy, která byla osobně postižena genderovou předpojatostí ve vědě, tedy něčím, co podle nedávných studií stále existuje. Genderová předpojatost ve vědě není vždy snadno prokazatelná, jednoduše proto, že lidé jsou silně oddáni myšlence, že sexismus prostě neexistuje. Nicméně, Ilana Yurkiewicz ve svém výzkumu dospěla k závěru, že tato problematika existuje a projevuje se velmi vnitřním a všudypřítomným způsobem:

„Pokud jsou na fakultě vyjadřovány genderové předsudky, nenaznačujeme, že tyto předsudky jsou záměrné nebo že vycházejí z vědomé touhy zabránit pokroku žen ve vědě. Dřívější studie naznačují, že chování lidí je formováno implicitní nebo neúmyslnou předpojatostí, která vychází z opakované expozice vůči všudypřítomným kulturním stereotypům, které zobrazují ženy jako méně kompetentní…“

Během uplynulých 15 let se globální komunita snažila inspirovat a zapojovat ženy a dívky do oblasti vědy. Ženy a dívky jsou bohužel i nadále vylučovány z plné účasti ve vědě; je šokující, že se jedná o globální problém. Je skutečností, že pouze 30% výzkumných pracovníků na celém světě jsou ženy. Proto se OSN rozhodla zavést Mezinárodní den žen a dívek ve vědě – 11. únor – za účelem dosažení plného a rovného přístupu k vědě pro ženy a dívky. Generální tajemník OSN António Guterres žádá:

„…závazek ukončit předpojatost, větší investice do vědy, techniky, inženýrství a matematického vzdělávání pro všechny ženy a dívky, stejně jako příležitosti pro jejich kariéru a dlouhodobější profesní postup, aby všechny ženy a dívky mohly těžit z přelomových budoucích příspěvků.“

UNESCO se také připojilo k tomuto hnutí a vydalo manifest, který zahrnuje 6 důrazných a přesvědčivých tvrzení:

1. podporovat dívky na cestě k vědecké kariéře;
2. odstraňovat překážky, které brání ženám ve vědě v dlouhodobé kariéře v oblasti výzkumu;upředn
3. ostňovat přístup žen k vedoucím funkcím a vedoucím postavením v oblasti vědy;
4. připomínat si s veřejností přínos, který mají ženy ve vědě v rámci vědeckého pokroku a společnosti;
5. zajišťovat rovnost žen a mužů prostřednictvím účasti a vedoucích pozic v sympóziích a vědeckých komisích, jako například v rámci konferencí, výborů nebo zasedání správních rad;
6. podporovat poradenství a vytváření sítí pro mladé vědce, které jim umožní plánovat a rozvíjet kariéru, která splňuje jejich očekávání.