Stannah logo
Máte otázky? Zavolejte nám ZDARMA Naši školení operátoři jsou tu pro vás 24 hodin denně
800 196 196

Stárnoucí populace: na pokraji nebývalého demografického posunu

Stárnoucí populace ve světě bude představovat jedinečný demografický posun v lidských dějinách.

Stárnoucí populace: demografický posun

Stárnoucí populace není jen domácím fenoménem. Je to fenomén v globálním měřítku. Lidé žijí déle a také svět prošel řadou radikálních změn. Na tyto změny měly velký vliv procesy industrializace a urbanizace, protože většina obyvatel světa nyní žije ve městech. V průběhu 20. století v tomto ohledu sehrály významnou roli taktéž faktory jako zlepšení výživy, hygienických podmínek, zdravotní pokrok, zdravotní péče, vzdělání a ekonomický blahobyt. Tyto jevy převládají v rozvinutých zemích, nicméně v některých rozvojových zemích se od roku 1980 očekávaná délka života také postupně zvyšuje.

Jaké úkoly a příležitosti se objevují společně s touto jedinečnou sociální transformací?

Obsah:

Stárnoucí populace: co tento pojem znamená v globalizovaném světě?

Stárnoucí populace: co tento pojem znamená v globalizovaném světě?

Pro lepší pochopení dopadu globalizace na život starších lidí, musíme nejprve správně pochopit význam pojem „globalizace“. „Globalizace“ je módní slovo a představuje multidimenzionální fenomén, proto pro jeho definování neexistuje žádný konsensus. Nicméně, nelze pochopit společenské změny, pokud je nebudeme analyzovat v rámci globalizačního prizmatu. Všichni si například dobře uvědomujeme, že pro globalizaci byl základním kamenem dopad zlevňování letecké opravy a inovace v informačních a komunikačních technologiích.

„Současná populace se v průměru dožívá nejdelšího věku, což s sebou přináší největší podíl starších osob v historii. Zároveň byly tyto změny doprovázeny větší globální propojeností mezi národy, regiony a dokonce i mezi malými a velkými městy.“ (Hyde a Higgs, 2017, s.3)

Tuto dynamiku nelze jednoduše vysvětlit, protože globalizace funguje na mnoha různých úrovních. Obecně řečeno, země se spojují dohromady a vytvářejí globální tržní a komunikační prostředí. Ke zmenšení světa kolem nás přispěla také doprava. Globální procesy mají nesporný vliv na stárnutí a stáří (Hyde a Higgs, 2017, s.6); je třeba, aby proběhly základní reformy, aby každý národ mohl těmto výzvám čelit.

Celý svět stárne, a to kvůli řadě dalších faktorů, včetně poklesu plodnosti, delší délky života, urbanizace, změn v rodinném a společenském životě. Za těmito faktory stojí triumf vývoje. Někteří však mohou argumentovat, že globální stárnutí představuje významné úkoly pro systémy sociální péče, důchodové systémy a systémy zdravotní péče, a to v rozvinutých i rozvojových zemích. Faktem je, že za 30 nebo 40 let bude počet důchodců značně převyšovat počet lidí v produktivním věku.

Ale jaké jsou tedy pozitivní výhledy nebo příležitosti pro budoucí generace v tomto globalizovaném světě?

Státy rozhodují o důchodech a zdravotní péči, ale nyní čelí historicky bezprecedentní sociodemografické realitě. Stále existují pochybnosti o dlouhodobých účincích stárnoucí populace, ačkoli je třeba se co nejdříve rozhodnout.

To lze vidět již v některých diskusích o politice v některých rozvinutých zemích, které posunuly své zaměření na závislost na zdravější a pozitivní perspektivě procesu stárnutí. Zde tedy spočívá ona výzva! Konec s předchozím pojetím a s předchozími myšlenkami o odchodu do důchodu a stáří. Nový pohled na aktivní stárnutí.

Stárnutí a pozdní věk ve 20. století:

Chris Phillipson je autorem publikace „Kapitalismus a stavba kapitalismu“ (1982), kde napsal, že potřeba kapitalismu se objevila za účelem kontroly celého pracovního procesu prostřednictvím plánování práce nebo zajištění příslušného souladu (Phillipson, apud Hyde&Higgs, s.20). Od té doby stojí vztahy mezi sociální strukturou, individuálním socioekonomickým postavením, pohlavím, etnikou, životem a státem v jádru politické ekonomie v rámci první modernity. To odpovídalo funkcionalistické sociologii 20. století, kdy se odpočinek ve stáří považoval za určitý proces a status; jinými slovy za funkční reakci jednotlivců i společnosti na otázky spojené se starším věkem.

Dělníci by odcházeli ze zaměstnání a uvolnili by pracovní místa pro mladší pracovníky, aniž by měli pocit hanby či nedostatečnosti (Hyde&Higgs, s.13). Tato teorie z počátku šedesátých let byla společná s představou, že životní cyklus je rozdělen na jednotlivá období a že každé období má své specifické požadavky. Přístup spojený s věkovou stratifikací předpokládá, že jednotlivci procházejí určitými po sobě následujícími fázemi, které vedou ke stáří, což odpovídá známému modelu „trojmodelové krabice“ (Dannefer a Setter, 2010, apud Hyde&Higgs, s.15).

  • Vzdělání
  • Zaměstnanost
  • Odchod do důchodu

Existovala strukturovaná závislost stáří a Townsend poukázal na tři klíčové postupy, které byly odpovědné za tuto strukturální závislost; zahájil tak diskusi o odklonu od péče o staré lidi v rodině k péči prováděné státem:

  • Odchod do důchodu
  • Důchody
  • Péče v domácnostech

Townsend také uvádí, že tento posun znamenal pro starší lidi tragédii; vedl ke zhoršování statusu starších lidí (Townsend, 1981, apud Hyde&Higgs, s.17), protože rodinní příslušníci již nebyli odpovědní za blaho starších lidí.

Stárnutí a pozdní věk ve 21. století

Co skutečně vyniká v otázce pozdní modernity, je větší reflexivita a individualizace západní populace. A také kontinuita období krize identity starších lidí, kteří jsou závislí na státní péči.

Podle Phillipsona (2003):

„Globalizace… vytvořila výraznou fázi v sociálních dějinách stárnutí, s rostoucím napětím mezi řešeními (a úzkostmi) založenými na národních státech v souvislosti se stárnutím a řešeními, která formulují globální aktéři a instituce. Stárnutí již nemůže být považováno za „národní“ problém nebo otázku, musí být řešeno v rámci nadnárodních agentur a komunit.“ (apud Hyde&Higgs, s.29)

Ve 21. století však tendence k deinstitucionalizaci odchodu do důchodu přenáší břemeno odpovědnosti za blaho v pozdějším věku ze státu na jednotlivce (Hyde&Higgs, s.24).

Kromě toho Bowling (2005, 2006, apud Hyde&Higgs, s.24) považuje nové trendy a pojmy „zdravé stárnutí“ a „úspěšné stárnutí“ za nové formy ageismu, což znamená, že místo pouhých obav o stárnutí se nyní lidé obávají i toho, že budou stárnout a budou mít zdravotní postižení, s tím, že výlučná odpovědnost bude spočívat na jednotlivci.

Důraz na výběr, autonomii, aktivitu a produktivitu je proto nyní zaměřen na snižování budoucích výdajů na sociální zabezpečení, namísto podpory pozitivního stárnutí.

Někteří kritičtí gerontologové, jako například Westerhof a Tulle (2007, apud Hyde&Higgs, s. 25), odmítají hlavní status chronologického věku. Tím se otevírá koncept subjektivního věku. Jednotlivci, kteří vstupují do staršího věku, jsou nyní zdravější, bohatší a aktivnější než jejich předchůdci; tradiční obrazy stáří jako období poklesu jsou tedy nahrazeny pozitivnějšími obrazy. Ve skutečnosti je přechod do stáří nyní mnohem plynulejší než kdy jindy.

Zdraví v pokročilém věku v globální éře

Zdraví v pokročilém věku v globální éře

Pochopení vývoje zdravotního stavu starších obyvatel světa je velkým problémem, neboť ovlivňuje postupy přijaté k zajištění životaschopnosti současného a budoucího systému sociálního zabezpečení.

Zdraví starších lidí se již po dlouhou dobu zlepšuje, což je v rozporu s předpokladem, že stárnutí nevyhnutelně vede k horšímu zdraví a vyšší míře morbidity nebo invalidity. Celkově se situace zlepšila nejen v délce života, ale také ve zdravé délce života, což je ještě důležitější. Jak uvádějí Hyde&Higgs (2017, s.61), zdraví se stále více odděluje od věku, čímž se do jiného světla dostává význam a povaha života ve starším věku.

A co starší lidé v rozvojových státech? Přestože víme, že urbanizace hraje důležitou roli v procesu přitahování lidí z venkovských komunit, kde se starší lidé často nedokáží dostat k léčebným procedurám nebo si tyto procedury nemohou dovolit, může se v dlouhodobém výhledu stát, že se objeví důkazy o konvergenci ve stavu starších lidí, v globálním měřítku.

Podle Světové zdravotnické organizace (2015) existuje jednoznačná souvislost mezi úrovní hospodářského rozvoje a rizikem úmrtí v různých fázích života.

V roce 2015 se na základě programu OSN s názvem Výhledy světové populace (World Populations Prospects) se délka života nad 65 let zvyšuje velmi pomalu například v regionech subsaharské Afriky, na Středním východě a v severní Africe; ve zbytku světa je tento trend vyšší. Jak ukazuje níže uvedená mapa, existuje úzká souvislost mezi délkou života a celkovými výdaji na zdraví v jednotlivých regionech světa.

Světová zdravotnická organizace: Celkové výdaje na zdravotnictví jako procento hrubého domácího produktu - 2011

Některé regiony, jako například jižní a východní Asie (kromě Japonska) a střední Afrika, spotřebovávají poměrně málo prostředků na zdravotnickou péči. Na druhé straně, v zemích jako USA a Francie představují výdaje na zdravotní péči více než 10% HDP (hrubý domácí produkt). Vysoká průměrná míra výdajů na zdravotní péči je rovněž v Kanadě, Evropě a střední Asii.

V celé řadě zemí neexistuje globální konvergence výdajů na zdravotní péči. Neexistují však ani žádné známky snižování veřejných výdajů na zdravotní péči, neboť tyto státy jsou stále více otevřené procesu globalizace.

Čas a peníze v pokročilém věku

Čas a peníze v pokročilém věku

Je známo, že v minulosti bylo stáří synonymem špatného zdravotního stavu, morbidity a úmrtnosti. Jakékoli narušení této představy by proto bylo zásadní pro vytvoření pozitivního obrazu o životě ve starším věku. A mělo by se tak stát, protože měnící se vzorce zdraví a očekávané délky života vyžadují přehodnocení vztahu mezi starším člověkem a špatným zdravotním stavem.

Proto je důležité pochopit různé způsoby, jakými jsou ekonomika a život v pokročilém věku vzájemně ovlivňovány v kontextu globalizace. Institucionalizace životního cyklu, kterou známe z 20. století, znamenala, že odchod do důchodu se stal dominantním aspektem, s nímž byl spojován pokročilý věk, a to především v rámci závislosti na blahu státu.

Nicméně, během posledních 5 až 10 let, směřují vlády v nejvíce prosperujících zemích ke zvrácení tohoto trendu a ke zlepšování postupů vedoucích k prodloužení pracovního života. To vyvolává mnoho otázek o tom, jak budou nynější a budoucí generace starších dospělých spravovat svou pozdní kariéru.

Je nesporné, že v druhé dekádě 21. století bude zavedena řada postupů spojená s „aktivním stárnutím“, což nutně povede k vytvoření složitějšího souboru nových pracovních pozic, jako například: překlenovací práce, práce v penzi, částečná práce v penzi, smíšené kariéry a dodatečné kariéry.

Bez ohledu na globální trend však podle Hydea a Higgse (2017, s. 97) jsou ještě některé vlády schopny determinovat povahu svých důchodových systémů a zároveň udržovat ekonomicky otevřenou ekonomiku.

Nyní došlo k nesporným změnám a v řadě evropských a severoamerických zemí již není život v pokročilém věku spojován s chudobou. Na druhé straně, v rozvojových zemích je život v pokročilém věku stále ještě ohrožen rizikem chudoby.

Aktivní stárnutí: globální agenda?

Aktivní stárnutí: globální agenda

Globální růst délky života zpochybňuje konvenční scénáře životního cyklu. Platí to pro západní Evropu, severní Ameriku a Japonsko, ale musíme mít na paměti, že to neplatí stejně pro všechny země. Nicméně, počet zemí, ve kterých lidé mohou očekávat, že se dožijí věku 70 let, vzrostl koncem 20. století.

Proto jsou zapotřebí silnější systémy sociálního zabezpečení a programy sociálního zabezpečení, které pomohou zlepšit proces stárnutí populace. Starší lidé jsou pro naši společnost velmi důležití a nesmějí být marginalizováni. Mají co nabídnout. Globální postupy zaměřené na aktivní stárnutí obyvatelstva by měly také pomoci starším lidem zapojit se do aktivit mládeže, a to zejména vytvářením podmínek umožňujících prodloužení věku pro odchod do důchodu, ale také zajištěním dostatku pracovních míst s ohledem na nové subjekty vstupující na trh práce. Pokud bude aktivní stárnutí skutečně součástí globální agendy, nastane v příštích 20 nebo 30 letech pozitivní scénář, kde se starším lidem znovu vrátí jejich status aktivních činitelů v rozvoji lepší společnosti.

Další údaje:

United Nations, Department of Economic and Social Affairs, Population Division (2015). World Population Prospects: The 2015 Revision, Key Findings and Advance Tables. Working Paper No. ESA/P/WP.241. [https://esa.un.org/unpd/wpp/publications/files/key_findings_wpp_2015.pdf]

Hyde, M., Higgs, P, (2017), Ageing and Globalisation, from the series “Ageing in a Global Context”, Policy Press, University of Bristol. [https://policypress.co.uk/ageing-and-globalisation]

Pošlete mi brožuru

Request Brochure